Жоаким дю Белле Регретты CXXV

Жоаким дю Белле Регретты CXXV

Когда из чрева Мира хлынула пучина:
Земля, огонь и воздух и вода,
Набилась до отказа пустота,
И всё Атлас взвалил себе на спину.

Там семена Всего хранились для почина:
Сушь с теплотой и с влагой холода,
На них была накинута узда,
И Хаосом не прорвана плотина.

Замки от Мира поржавели и тараном
Война пробила ворота на горе странам.
И невозможно эти беды превозмочь

Без перемирия и без переговоров.
Нашёл бы кто секрет решенья споров,
Там, где любовь и мир исчезли прочь.

Dedans le ventre obscur, o; jadis fut enclos
Tout cela qui depuis a rempli ce grand vuide,
L’air, la terre, et le feu, et l’element liquide,
Et tout cela qu’Atlas soustient dessus son dos,

Les semences du Tout estoyent encor' en gros,
Le chaud avec le sec, le froid avec l’humide,
Et l’accord, qui depuis leur imposa la bride,
N’avoit encor' ouvert la porte du Chaos :

Car la guerre en avoit la serrure brouillee,
Et la clef en estoit par l’;ge si rouillee
Qu’en vain, pour en sortir, combattoit ce grand corps,

Sans la trefve, Seigneur, de la paix messagere,
Qui trouva le secret, et d’une main legere
La paix avec l’amour en fit sortir dehors.


Рецензии